Krásné odpoledne. Nedávno jsem navštívila mé přátelé v Irsku a udělala si krásný, odpočinkový víkend. Jako tradičně jsem letěla za Pájou a Tomíkem, kdo jste už nějaké moje články četli, tak je znáte. S Pájou jsme si potřebovaly popovídat, vzájemně se podpořit a přijít na jiné myšlenky. Ten letošní rok je prostě nějak náročný a dává mi pěkně zabrat… A protože sem jezdím už opakovaně pár let, není to o tom vidět toho co nejvíce, ale prostě si jen užít ten společný čas. A tou nejlepší příležitostí k povídání je tradiční irská snídaně, kterou prostě nikdo nemůže vynechat a než ji člověk sní, tak má opravdu hodně času 🙂 !
Nojooo, a protože sobota byla taková zamračená a sychravá a my nutně potřebovali to povídání, rozhodli jsme se pro takové to líné, ale neskutečně příjemné potulování po městě a posedávání v těch nejkrásnějších kavárnách. Přiznejte se, taky tyhle dny určitě potřebujete, že?
A co na Irsku miluju, tak je jak v každý čínský restauraci dostanete k jídlu i kornoutek a na závěr si dáte ještě božskou točenou zmrzku. Dřív by mě to nikdy ani nenapadlo, ale je to skvělá kombinace. A u nás mi to teda docela chybí.
Ale protože je Irsko zemí s naprosto nádhernou přírodou, vyrazili jsme i na výlet. Ze seznamu nenavštíveného jsem vybrala národní park Connemara. Mně když dá někdo na výběr, vždy hledám vodu, ať už je to řeka, vodopád, oceán, moře nebo třeba jen jezero, vždy vím, že výlet k vodě bude krásný. Tato oblast se rozkládá na západním pobřeží severně od zálivu Galway.
Zajímavostí tu je, že místní obyvatelé mezi sebou stále komunikují irsky. Neměli jsme ani tak žádný přesný cíl, takže jsme vždy zastavili na místě, které nám přišlo krásné a tam jsme udělali kratší nebo delší procházku, při které jsme načerpali spoustu energie, dostali do sebe čerstvý venkovský vzduch a užívali si sluníčka.
A někde na ta hezká místa ani nebylo povoleno jet, ale tak to bych nebyla já, abychom si neporadili. A jako vždy to stálo za to!!!!
Když nám vyhládlo, zastavili jsme na pořádný oběd ve městečku Oughterard. Tady jsme našli krásnou původní restauraci s doškovou střechou a tradičním irským jídlem, který jsem si ale nedala… A jako téměř vždy jsem vybrala krevety, tentokrát na způsb fish & chips. A taky jsem přeci nemohla vynechat polévku s tím nejlepším chlebíkem ze sody a ani cidera, protože to přeci k Irsku patří… Prostě jsem to do sebe vše musela za každou cenu nacpat, že jo…. A cestou domů to šlo vše pěkně ven, něco mi tam dost nesedlo, to se mi stalo snad poprvé v životě…. A jako fakt nejlepší pomocník jak ze sebe něco dostat, když víte, že se tomu stejně nevyhnete a nechcete se dlouho trápit, tak je dát si Redbull.
Cestou parkem jsme narazili na tuhle krásnou řeku Polladirk a aby to bylo úplně dokonalý, vykoukla tu na nás i duha. Za národní park byla Connemara vyhlášená v roce 1980.
Co jsme ale chtěli vidět, byla korálová pláž (já si myslela, že bude celá červená… no, tak nebyla). Ještě nikdy předtím jsem na žádné korálové pláži nebyla, takže jsem se těšila úplně nejvíc. A byla to opravdu nádhera. Člověk by tam hned skočil! Na nás byla teda dost zima, ale potkali jsme dvojici, která se tam koupala a trochu jsem jim to teda záviděla, že jsem se taky nehecla. Ten pocit, když pak vylezete je totiž nejvíc skvělý.
Měli jsme velké štěstí na počasí, celou dobu nám tu svítilo sluníčko. Dali jsme tu dlouhou procházku a moc jsme si to tu užili. Tuto oblast opravdu doporučuji navštívit.
A zvířátka, to je prostě moje. Kdekoli nějaký vidím, hned bych je běžela muchlat a koně jsou prostě úžasný, kouzelný bytosti. A já jsem nejvíc šťastná, že jedna tato úžasná bytost byla součástí mého života 28 let a tou byla naše milovaná Lenka. Je zvláštní jak si člověk až po mnoha letech uvědomí jak výjimečně šťastné dětství jsme s bráškou měli. Vždy jsem to asi vše brala jako samozřejmost a až teď v dospělosti dokážu vidět to neuvěřitelné štěstí. Ještě před odletem mi mamka zavolala, že nám ráno zemřela naše kobyla… Až do toho dne byla součástí naší rodiny, co si pamatuji… No, nebudu kecat, probrečela jsem celý let a jen na ní pomyslím, mám opět slzy v očích…. Ale teď zase zpět k Irsku. A když už jsme u koní zastavili, musela jsem se s Vámi podělit.
Poslední den jsme zašli opět na fantastickou snídani do podniku The SpitJack . Pokud budete někdy v Corku, tak sem musíte. Mají tu báječnou kávu a ještě báječnější jídlo. Jen doporučuji spíš všední den, jinak si tu na místo nějakou tu chvilku budete muset vystát frontu.
A co je tady rozhodně MUST HAVE, tak to je jejich levandulové latté. Jako nekecám, ale lepší jsem opravdu nikde neměla. A pokud byste náhodou levanduli moc nemuseli mají i výborné latté s příchutí růže a to je také naprosto TOP.
Jako vždy to opět móóóc rychle uteklo a byl čas se rozloučit a jet domů, kam jsem se tedy také už moc těšila, to nemůžu říct 🙂 ! Ráda cestuji a ráda se vracím domů. Máte to také tak? Když máte kolem sebe stále lidičky s dobrým srdíčkem, je krásně prostě všude.
Krásný den.
Vaše Veru :*
P.S.: Na další články z Irska můžete mrknout tady: Ireland , Mother – Daugter trip to Northern Ireland , Ireland in February, Ireland 2017.
