Ahoj, dnes tu pro Vás mám první část článku z Islandu. Letos jsme si tak nějak řekli, že bychom jednou místo dovolené v teple, válení se na pláži, opalování a koupání zkusili něco jiného. Pár let zpátky jsem byla na Islandu a při plánování v dubnu nám tato destinace přišla jako perfektní nápad. Koupili jsme letenky, rezervovali auto, objednali camping cards a začali se móóóc těšit.

První den na Islandu: Přiletěli jsme asi v jednu ráno. Na letišti na nás čekal kluk z půjčovny, nejdříve jsme tedy vyřídili auto. Půjčili jsme si Suzuki Grand Vitara, stejné auto, které jsme měli tenkrát ve třech lidech a moc jsme si to užili. Dostali jsme se do středozemí a ještě měli spoustu prostoru… No, musím říct, že v 5ti lidech to už tak skvělý auto není. Kufr byl naprosto plný jen, co jsme tam všichni naskládali batohy a vzadu jsme seděly tři holky, takže místa na protažení nám taky moc nezbylo… A to jsme se ještě rozhodli, že se těch pár hodin do rána vyspíme v autě…. Tak to taky nebyl úplně nejlepší nápad, ale dali jsme to, takže dobrý. Sice celý zmrzlý a trochu provlhčený, vzhledem k tomu, že celou noc pršelo, ale co, nejeli jsme přeci na dovolenou all inclusive 🙂 . Jen co jsme trošku rozmrzli a rozpohybovali se, zašli jsme udělat nákup do obchoďáku, tam jsme byli teda trochu v šoku při platbě u pokladny a ještě víc v šoku, když jsme zjistili, že do kufru už fakt nic nedáme a jídlo jsme si skládali pod nohy a všude kam to šlo….

Mrkli jsme do mapy a vyrazili směr národní park Þingvellir, který se nachází na jihozápadě Islandu. V této oblasti v roce 930 vznikl jeden z prvních parlamentů – Althing. Fungoval až do roku 1789 a nyní je tato oblast zařazená na Seznamu světového dědictví Unesco. Když jsme park prošli, vydali jsme se ke Geysiru. Tady jsme jen tak mrkli s tím, že se vrátíme další den a vyrazili jsme hledat kemp. Stany jsme rozdělali v kempu Skjól, kde jsme se konečně najedli, dali sprchu a pořádně se vyspali (teda všichni kromě mého přítele, který si vzal spacák do 18ti stupňů) .

Den druhý: Hlavní cíl byl koupit spacák do zdejšího počasí 🙂 . Vyrazili jsme zpátky ke Geysiru a vydali se na kopec nad ním, odkud byl naprosto krásný výhled. Teda teď už jen na jednu stranu, na té druhé vystavěli hotel a budovu s restaurací a obchodem. Nestačila jsem se divit jak se to tu za pár let změnilo. Myslím, že za dalších pár let tu budou stát turnikety a za vstup do areálu s geysiry se bude platit. Ale aspoň jsme tady sehnali spacák 🙂 .

První vodopád, který jsme navštívili byl majestátní Gullfoss. Zlatý vodopád je nejmohutnějším v celé Evropě a stéká ve dvou fázích, v první fázi je spád vysoký 11m a v té druhé 22m. Obě fáze ústí do krásného kaňonu, podél kterého je moc pěkná vycházka. Řekla bych jeden z nejkrásnějších na Islandu, i když on každý vodopád je neskutečně nádherný. Ale tady ta duha, to je prostě pecka. Gullfoss, Þingvellir a Geysir tvoří takzvaný „Zlatý trojúhelník“ přírodních zajímavostí.

Ten den jsme ještě vylezli na kráter Kerið s jezerem. Ten vyniká hlavně tím, že je porostlý mechem, většina ostatních kráterů je téměř bez vegetace. Tak a tady se už vstup platí, ale tak je to logické, mít tohle na zahradě, tak to asi taky zpoplatním…. A hezky, nachodili jsme skoro 9km, to je paráda.

Ještě jsme chtěli dát vodopád Selfoss, ale nějak jsme na něj nikde neviděli ukazatel. Zajeli jsme se tedy zeptat na benzínku a tam se paní už jen smála, že jsme sice ve městě Selfoss, ale vodopád Selfoss je úplně v jiné části ostrova. Njn, stane se, ale prý se tam denně ptá x turistů úplně stejně jako my. Tak jsme si dali aspoň dobrou polévku a vyrazili směr kemp. Tentokrát Stokkseyri, který se nacházel v malebné vesničce stejného názvu.

Den třetí: Jako první se na naší trase objevil vodopád Seljalandsfoss, takže zastávka byla jasná. Vodopád je vidět už ze silnice, takže zastaví asi každý projíždějící. Tento vodopád je zase výjimečný tím, že můžete projít za ním a to je opravdu skvělý zážitek být tak blízko. Jen tedy doporučuji pláštěnku.

Při pokračování po ring road se nám naskytl výhled na další vodopád, kam jsme také zavítali. Vodopád Skógafoss, který padá z bývalých pobřežních útesů a dá se zde vystoupat k jeho vrcholu. Prostě každý vodopád má něco a to prostě přeci musíte vidět, když už tam jste.

Hlavním cílem tohoto dne byl ale vrak letadla Douglas DC-3 Dakota, který nouzově přistál 21. listopadu 1973. Letadlo se nachází na soukromé černé pláži Sólheimasandur poblíž města Vík. K vraku vede trošku delší procházka, ale my ten den dali aspoň 13km.

A cestou do kempu jsme ještě narazili na pohádkově krásné místo s majákem. Škoda, že je tady ta voda tak ledová, úplně to lákalo k vykoupání. Stany jsme tentokrát postavili ve Víku v kempu Vik i Mýdral. Tady bylo suprové zázemí, takže jsme si po delší době udělali večeři krásně v teplíčku a jídlo si vychutnali v klidu bez deště, zimy a větru.

Den číslo 4: Rozhodli jsme se poprvé vydat do vnitrozemí a navštívit Landmannalaugar – duhové hory. Cesta tam byla opravdu náročná a zabrala nám spoustu času. Abychom se dostali na místo, museli jsme projet několik brodů, kde jsme teda měli malinko strach o auto, ale dalo to na jedničku. Celá cesta byla opravdu nádherná, opravdu jsem asi nikde ještě neviděla krásnější přírodu.

Když jsme dojeli do cílového místa, odkud se vyráží na treky do hor, začalo pršet…. No a zas tak duhový také nebyly, takže jsme se pokochali, dali si kávu a vyrazili zase zpět. Přece jen nás čekala ještě dlouhá cesta.

Tento den nám asi nejvíc pršelo, takže jsme chtěli najít kemp a mít pohodičku. Bohužel v této oblasti se nachází jen jeden kemp, který je v programu kempovacích kartiček a to je Kleifarmörk, kde teda nebylo absolutně žádné zázemí. Pouze budka se záchody a umyvadly. Jeli jsme si tedy posedět na nejbližší benzínovou pumpu, kde jsme narazili na klučinu z Čech, který tam byl na brigádě. Dostali jsme tedy aspoň pár tips, kam se zajet podívat. Jako a ty koně všude kolem, to je něco neuvěřitelného vidět tak krásná zvířata v tak krásných podmínkách. Takovouhle plochu jen sami pro sebe by měli mít všude.

Pátý den na Islandu: Když jsme se ráno probudili, naštěstí svítilo sluníčko a hned vedle kempu byl tento krásný vodopád. Nebyli tu žádní lidé, pouze my. Aspoň na pár minut jsem se posadila k pramenu, vychutnávala si paprsky slunce na tváři a čerpala energii, kterou okolní příroda poskytuje.

A o kousek dál byl ještě vodopád Hamrafoss, který se nachází na soukromém pozemku. No, není to nádhera? Ráno otevřít oči a mít z pokoje výhled na tuhle nádheru? Nebo začít den snídaní u vodopádu??? To musí být něco 🙂 .

Na doporučení jsme se vydali navštívit kaňon Fjaðrárgljúfur, který byl skutečně dechberoucí. 100 metrů hluboký a 2km dlouhý kaňon vyhloubila v této krajině řeka Fjardrá. Tohle jsou taková ta místa, kde by se člověk mohl potulovat celý dny a stále by byl ohromen krásou přírody.

Kousíček od kaňonu se nachází tohle krásné lávové pole porostlé mechem. Vlastně se ani vůbec nedivím, že zde stále věří na troly a elfy. Člověk si tu připadá jako v úplně jiném světě. Kéž by si Island tuhle svoji kouzelnou jedinečnost udržel. Bohužel, když vidím jak se změnil za posledních 6 let, tak je mi smutno, ale i tak je to tu neskutečná nádhera.

No a pak už jsme se vydali za sněhem a ledem. A to k národnímu parku Skatafell, jedná se o jeden z nejrozsáhlejších národních parků na Islandu. Je tu několik turistických tras. Třeba k vodopádu Svartifoss. My si však vybrali trasu k ledovci Vatnajökull, který je největším pevninským ledovcem v Evropě a třetí největší na světě. A je to teda mazec, začnete na parkovišti, kde je krásně teplíčko a svítí sluníčko. A když se po nějaké době dostanete až k ledovci, nestačí Vám ani zimní bunda. Tu rozmanitost tady opravdu miluji.

Jednou z posledních zastávek tohoto dne se stala překrásná laguna Jökulsárlón posázená krami ledu, pohupujících se na hladině. Je největší svého druhu na Islandu a vznikla táním ledovce Breiðamerkurjökull mezi lety 1934 a 1935. Z laguny vytéká řeka Jökulsár, která je dlouhá pouhý 1km a je nejkratší v této zemi. Tady to bylo tak moc krásný až jsme ani nemohli věřit vlastním očím, že je to skutečnost.

A pak už vyhlášená diamond beach, kde jsou kry ledu i na pláži. Teď v létě jich tu už moc nezbylo, ale i tak je tahle pláž úžasná. A my tady navíc viděli tuleně, z nich jsem měla největší radost, byli naprosto boží. Jo a taky jsme tu viděli islandský kačenky, brrr.

Pro tuto noc jsme si vybrali kemp Reyðarfjörður, který byl pěkně daleko. Na místo jsme dorazili po půlnoci, ale vzhledem k tomu, že na Islandu v létě není tma, tak nám to ani nepřišlo.

Tak a pokračování zase příště. Mějte krásný den !

Vaše Veru :*